Internet XXX
Kdo vítězí nad lidmi, je mocný
Kdo vítězí sám nad sebou, je nejmocnější.
Sumerské přísloví
Afghánistán – skutečnost
Kdo je komunista
Kohoutovice – volby
Petr Žantovský
Transparency International
Hajzle
prof. Tomský
Let MH17
Křesťanský mládežník
Křesťanský mládežník po návratu z KLDR: Severní Korea je otevřenější, než si myslíme. Se světem se chce bavit přátelsky
ROZHOVOR Mladý křesťanský demokrat Jan Zugar z Hodonína navštívil v rámci mezinárodní akce mládežnických organizací Severní Koreu a a čelil kvůli tomu kritice. S tím, co v poslední stalinistické diktatuře světa spatřil a zažil, se ParlamentnímListům.cz svěřil v rozhovoru. „Severní Korea je mnohem více otevřená, než my ji vnímáme,“ říká. V hlavním městě tuhé diktatury Pchjongjangu je podle něj „všechno“. „Jsou tam tramvaje, jsou tam auta. Lidé tam mají mobilní telefony,“ vysvětluje muž, který jel do KLDR „šířit demokracii“.
Patříte ke křesťanským demokratům?
Ano, k mladým křesťanským demokratům, ale již dosluhuji.
V rámci jaké akce jste KLDR navštívil?
Evropská organizace DEMYC pořádá různé akce, semináře pro mládežnické organizace z celé Evropy a světa. Cílem je šířit demokracii a mír mimo Evropu. A tentokrát se to konalo právě v Severní Koreji.
Proč zrovna KLDR?
Severní Korea se chce bavit se zbytkem světa přátelsky a nějak se musí začít. Dostal jsem tam pozvání jako mladý křesťanský demokrat. Bylo nás tam celkem 20 z celého světa. Nijak jsem se nepřetvařoval. Naopak jsem nahlas říkal, kdo jsem, jaké hodnoty hájím a s čím souhlasím a nesouhlasím. Samozřejmě jsem se zamýšlel nad tím, jestli se vrátím, nebo jestli tam budu nějak perzekuován, což jsem nebyl.
Jak to tam na vás zapůsobilo?
Musím říct, že ta země je mnohem více otevřená, než my ji vnímáme. Samozřejmě je tam spousta věcí špatných, ale oni ty chyby přiznávají. Řekli nám to, že mají prostě špatné cesty, domy, že potřebují zrekonstruovat a podobně. Oni ale jsou ochotní k dialogu.
Co jste v KLDR viděl?
Viděl jsem spoustu věcí. My jsme projeli snad celou tu zemi. Mám tisíc fotek. Nikdo mě tam nijak necenzuroval. Byli jsme i u japonského moře ve městě Wonsan. Samozřejmě jsou tam naprosto zaostalí v některých věcech, například opravy silnic tam jsou naprosto katastrofální. Viděl jsem například, jak místní muži spravují tamní dálnici ručně pomocí kladívek. Na venkově často třeba orají s voly. Takže všechno je to takové starší. Oproti tomu Pchjongjang je typická metropole, kde se i odehrávají všechny ty dohody. Jsou tam tramvaje, jsou tam auta. Lidé tam mají mobilní telefony. Je tam všechno.
Vy jste se tam mohl pohybovat volně?
Relativně ano. Měl jsem tam ale velmi nabitý program.
Neměl jste pocit, že jste sledován, například tedy policisty v civilu?
Ne, to vůbec.
Hovořil jste třeba i s místními, které jste potkal na ulici?
Ano, mohl jsem hovořit s kým jsem chtěl. Samozřejmě oni anglicky moc neumí, takže jsem se dorozumíval „rukama nohama“. Nikdo nám ale nic nezakazoval. Na ulicích nebo v metru jsem mohl kohokoliv oslovit. Ta země je mnohem otevřenější, než ji vnímáme.
Stěžovali si ti lidé na ten systém, ve kterém tam žijí?
Jako ne úplně, že by třeba řekli, že to je špatně, ale uznávají, že některé věci tam jakoby nejsou správně.
KLDR je pod tvrdými sankcemi. Viděl jste v zemi například hladomor, hladové lidi?
To nemůžu říct, ale v Pchjongjangu určitě ne. Tam je spousta turistů, spousta restaurací. Myslím si ale, že na venkově bude situace rozdílná.
A víte o tom, že v KLDR podle očitých svědectví existují koncentrační tábory pro politické odpůrce?
Ano, vím o tom, ale samozřejmě jsem to neviděl. Nemůžu vyvrátit, že tam tyto tábory jsou, jelikož informace, které to tvrdí, jsou určitě něčím podložené. Buď jsou to satelitní snímky nebo výpovědi uprchlíků. Já ten režim nemůžu obhajovat a říkat ne, to tam není. Já můžu jen vypravovat o tom, co jsem tam viděl a co jsem tam zažil a to jsem se teď pokusil podat.
A nenapadlo vás, že to, co vám tam ukazují mohou být třeba jenom kulisy, tedy tzv. Potěmkinova vesnice?
Já jsem o tom hodně přemýšlel. Všechno to, co jsme viděli, ale nemohly být kulisy. Tak to prostě být nemohlo. Nebylo by to ani proveditelné a to z jakéhokoliv hlediska.
Viděl jste nějakou propagandu?
Samozřejmě oni mají všude obrázky Kimů, skutečně všude. Ukazovali nám také muzea, soupravu metra vlastní výroby, chtěli se pochlubit.
Sešli jste se s nějakými politickými představiteli severokorejského režimu?
Setkali jsme se tam s předsedou jejich mládežnické organizace, který řekl, že toto je první mezinárodní setkání na území Severní Koreje, což se ještě nikdy nestalo. To znamená, že oni se snaží prolomit ty ledy. A tohle bylo pro ně prvním krokem.
Vy jste tam jel tedy s úmyslem ten režim demokratizovat?
Ano, já jsem tam přijel s přáním hlavně pomoci té křesťanské komunitě tam. Řeknu to na férovku. Moje rodina byla za komunismu velmi perzekuována ze všech stran. Já jsem na toto velmi alergický a proto pro mě KLDR představovala pomyslný červený hadr. Takže jsem si řekl, jestli to tam mám říct, nebo nemám říct, když tam budu, tedy svůj postoj ke komunismu. Nakonec jsem si ale řekl, že jestli tam budu a neřeknu to, tak jsem pokrytec. A já jsem to tam řekl.
Co jste tam řekl?
Řekl jsem, jak je to u nás. Jak by se to mělo dělat, jak by se to nemělo dělat a podobně a co si o tom myslím. Bál jsem se, co bude následovat a nebylo nic. Nic se mi nestalo.
Řekl jste, že vás bylo na návštěvě KLDR celkem 20. Z jakých zemí vaši kolegové pocházeli?
To bylo různé: Pákistán, Madekonie, Španělsko, Itálie, Austrálie, všichni členové mládežnických organizací ale pozor nikoliv politických, z politických organizací, nás tam bylo jenom několik.
Čelil jste po návratu z KLDR kritice? Například z politických řad?
Hrozně mě mrzelo, že paní Alexandra Alvarová, která je označována za bezpečnostní expertku a bořitelku fake news a hoaxů, se mě na nic nezeptala, přitom jsme na Facebooku přáteli, a sdílela zrovna ten status jeden, který byl neutrální, a úplně to rozmázla a hned mě za to označila. Na druhé straně Tomáš Zdechovský a Marek výborný mě volali a zeptali se mě na to, proč to bylo a jak to bylo. Říkali mi, že jsem tam jezdit neměl, že jsem měl vyjádřit určitý postoj. Ovšem já jako křesťan jsem to cítil jinak, jako že když je ta možnost pro to něco udělat, tak že to zkusím.
Oni vám tu vaši cestu vyčítali?
Spíše se jenom ptali co a jak..
Nebojíte se, že se kvůli své cestě do KLDR nyní dostanete do hledáčku zpravodajských služeb?
Já myslím že ne, proč. Nevidím k tomu důvod. Ale možné je všechno.